Proč dočaskuju dospělé kočky

Koťata jsou tak roztomilá!

Mají velké oči.
Malé tlapky.
A schopnost roztavit i nejtvrdší srdce během pěti sekund.

A taky si většinou najdou domov rychle.

Dospělé kočky ne.

Nemají už "baby efekt".
Nemají roztomilost plyšové hračky.
Mají minulost.
Mají zvyky.
Někdy mají i zdravotní šrámy.

A přesto — nebo možná právě proto —
jsou fascinující.

Dospělá kočka ví, kým je.

Nepředstírá.
Nehraje roli.
Nečeká, že z ní někdo vychová něco jiného.

Je hotová.

A mně je to blízké.

Možná proto, že ani já už nejsem kotě.

Možná proto, že mě baví osobnosti.
I ty "složité".

Možná proto, že když si dospělá kočka zvolí blízkost,
je to opravdu volba.

Ne instinkt jako u kotěte.

A mezi námi — svět je plný lidí, kteří si chtějí vychovat dokonalé kotě.

Ale méně těch, kteří jsou ochotni přijmout hotovou bytost
takovou, jaká je.

Já si vybírám to druhé.