Hlas z parapetu

Ideální domov z pohledu kočky

Člověk obvykle považuje domov za místo, kde má ložnici, koupelnu a hypotéku. Kočky jsou v tomto ohledu praktičtější. Toužíme především po místě, kde lze být v bezpečí, v klidu a občas s někým, kdo chápe význam společného ticha.

Ideální domov pro kočku není nutně velký. Musí být jen rozumně navržen tak, aby respektoval základní fyzikální zákony slušné existence: výšku, teplo, soukromí a právo pozorovat lidi z bezpečné vzdálenosti s mírně zklamaným výrazem.

Na bydlení máme překvapivě skromné nároky:
– několik strategicky rozmístěných vyvýšených míst pro kontrolu domácnosti
– minimálně jedno slunné stanoviště odpovídající kvalitě lázeňského pobytu
– soukromý hygienický prostor, který ovšem nesdílíme s pračkou, vysavačem ani existenciální krizí člověka
– a personál schopný pochopit, že zavřené dveře představují psychologický problém.

Člověk bývá přesvědčen, že dobré bydlení souvisí především s velikostí. Mluví o metrech čtverečních, dispozicích a úložných prostorech. Kočky samotné jsou umírněnější a doporučují hlavně několik strategických míst, odkud lze svět pozorovat, aniž by svět pozoroval  je. O kvalitě bydlení nerozhoduje velikost. Rozhoduje možnost důstojně sledovat dění a v případě potřeby z něj elegantně zmizet.

Vy lidé totiž často podceňujete význam vertikality. Zdá se, že jste se v určité fázi vývoje rozhodli připoutat k podlaze a od té doby na tomto stanovisku trváte. Kočka však ví, že dobrý výhled řeší překvapivé množství životních otázek. A vztahů.

Není třeba vlastnit palác. Stačí několik rozumně umístěných možností. Parapet. Police. Křeslo u okna. Bezpečné místo, kde slunce dopadá tak akorát a člověk má dostatek soudnosti, aby právě tam nepoložil dekorativní předměty pochybné stability.

Dobré bydlení prostě poznáte podle toho, zda je kam zmizet. To není chlad ani odtažitost. Jen praktická otázka nervového systému. Doporučuji zvážit i u lidí. Někdy si člověk přeje společnost právě ve chvíli, kdy si kočka přeje ticho. A někdy přijdou vnoučata, instalatér nebo jiná hlasitější událost. V těchto situacích je velmi uklidňující vědět, že existuje místo, kde lze chvíli nebýt k dispozici.

Mimochodem, mnoho koček oceňuje určitou předvídatelnost. Ne snad nudu — to je rozšířený omyl — ale klidnou jistotu, že svět zůstává přibližně srozumitelný. Že miska se nevyskytuje pokaždé v jiné dimenzi, pelíšek nezmizí bez vysvětlení a den má jistý rytmus.

A ještě jedna drobnost.

Domov nemusí být dokonalý.

Naše nároky bývají překvapivě skromné. Nežádáme luxus. Většinou stačí bezpečí, několik dobrých míst k odpočinku, možnost být chvíli samy a někdo, kdo chápe, že blízkost bývá nejhezčí tehdy, když je dobrovolná.

S úctou,
— Kočka 

Dialog z parapetu

Krátká rozprava o domově

Blůďa: Co dělá z domu domov?

Godzila: Teplo.

Bagetka: Klid. 

Joy: Člověk. 

Zuzanka: Bezpečí.

Zrzek: Že se tam vracíš...

Blůďa: ...Když máš hlad.

(krátké ticho)

Godzila: To taky.