Hlas z parapetu

Proč kočky obvykle nezlobí

Člověk někdy pronese větu: "Ta kočka to udělala schválně!" Eh, pravděpodobně ne. Vy lidé máte zvláštní sklon přisuzovat kočkám velmi propracované morální motivace. Například: Kočka se vyčůrá do postele a člověka napadne: Pomsta! Kočka mu poškrábe ruku při nevhodně načasovaném pohlazení a člověk si  pomyslí: Agresivita! Kočka odcizí maso z kuchyňské linky a člověku běží hlavou: Organizovaný zločin!

Kočka naproti tomu často řeší poněkud praktičtější otázky.
Například:

Něco mě bolí.
Něčeho se bojím. 
Něco mě stresuje. 
Necítím se bezpečně.
Nerozumím situaci.
Přehnal jsi to s hlazením.
A také: nechal jsi maso bez dozoru.

Ano, často bývá vysvětlení úplně prosté.

Pokud se kočka začne vyhýbat záchodu a čůrat jinam, dovolím si nabídnout jemné doporučení: Nezačínejte otázkou: "Jak ji za to potrestat?" Zkuste začít otázkami: "Co se změnilo?" "Nebolí ji něco?" "Je čistý záchod?" "Není tu stres, konflikt, změna nebo nejistota?"

Ačkoli chápu, že počůraná postel nebo oblíbené křeslo může působit osobně, dovolím si upozornit, že situace může být zdravotní, stresová, teritoriální, sociální nebo hygienická. Také bych ráda poznamenala, že postel je pachově velmi bezpečné místo. Voní člověkem. Voní domovem. Působí bezpečně. Kočka ji zpravidla nevolí proto, aby vám citově ublížila. 


Ani drápky a zuby zpravidla nebývají prvním krokem konfliktu. Kočka obvykle předem naznačuje:

Už stačí.
Nejsem si jistá.
Ne právě teď.
Prosím přehodnoť tuto situaci.

Jen ne lidským jazykem.


A maso z kuchyňské linky? Nuže. Dovolím si podotknout, že ponechat kus masa bez dozoru a následně být překvapen vývojem situace představuje jistou míru naivity.

Kočka bývá oportunista. Nikoli morální filozof.

Rozumím, že člověk může být někdy unavený, rozčílený nebo zoufalý. Mokrá postel, poškrábané ruce nebo chybějící večeře bývají emocionálně vyčerpávající události. Ale než začnete řešit, jak kočku potrestat, zkuste se zamyslet, co se snaží říct. Co se vlastně snaží řešit? Hlavně nepanikařte a neberte si osobně něco, co není spiknutí proti vám, ale kočičí způsob, jak vyřešit konkrétní situaci. 

Kočky zpravidla nezlobí.
Jen někdy řeší svět způsobem, který je pro člověka krajně nepraktický.

S úctou,
— Kočka 

Dialog z parapetu

Krátká rozprava o otázce převýchovy

Blůďa: Domnívám se, že maso ponechané bez dozoru je veřejná nabídka.

Joy: Souhlasím. A ráda si nabídnu. To není krádež. 

Zrzek: Jak velké maso?

Blůďa: Řekněme... půlka prasete?

Godzila: Hmmm, to je optimistické.

(krátké ticho)

Godzila: Osobně bych rád otevřel otázku trestů.

Joy: Jakou?

Godzila: Člověk bývá někdy přesvědčen, že po potrestání za nepřístojné chování a vykázání ze společenského prostoru kočka hluboce promyslí své činy.

Zrzek: A nepromyslí?

Godzila: Kočka zpravidla promýšlí spíše otázku, proč se svět stal méně bezpečným a člověk podivně nepředvídatelným.

Bagetka: To je vlastně dost smutné. 

Blůďa: A co si z toho teda kočka odnese?

(dlouhé ticho)

Godzila: Příště to sežere rychleji.