K otázce zavřených dveří

Dveře patří mezi nejpodivuhodnější lidské vynálezy. Člověk se domnívá, že dveře slouží k oddělování prostor. Ve skutečnosti slouží především k vytváření zbytečného napětí v mezidruhových vztazích a hlavně k hlubokému psychickému napětí v kočce.

Nejde o místnost. Jde o princip informovanosti a možnosti volby.

Někdy je nezbytné vstoupit do místnosti okamžitě. Jindy postačí nahlédnout, otočit se a odejít. Důležité je mít možnost se rozhodnout. Případně možnost ověřit, že se za dveřmi neděje něco nepřípustně zajímavého.

Ráda bych především uvedla na pravou míru jedno časté nedorozumění: Když kočka žádá otevření dveří, nemusí to nutně znamenat, že chce vstoupit. Někdy ano. Jindy nikoli. Někdy je jednoduše důležité vědět, že tato možnost existuje.

Vy lidé máte zvláštní potřebu prostor rozdělovat. Kuchyň. Obývák. Ložnice. Koupelna. Kočka však chápe domov spíše jako krajinu. Krajinu možností. Míst, kudy lze projít, odkud lze pozorovat, kam lze odejít, když se společenská situace začne vyvíjet neuspokojivě nebo někdo vytáhne vysavač. A zavřené dveře v této krajině představují jistou psychologickou komplikaci. Ne snad vždy traumatizující. Jen… zbytečnou.

Často se stává následující situace:

Kočka více či méně diskrétně upozorní na dveře.
Člověk přijde. 
Dveře otevře. 
Kočka chvíli stojí. 
Rozhlédne se. 
Vyhodnotí situaci. 
A odejde.
Člověk bývá touto událostí viditelně zaskočen. "Tak proč jsi chtěla otevřít?!" 
Dovolím si vysvětlení: 
Otázka nikdy nestála: "Chci tam jít?"
Otázka zněla: "Mohu tam jít - kdybych chtěla?"
Jakmile je tato záležitost uspokojivě objasněna, nervový systém se zpravidla uklidní a uzná, že vstoupit není nutné.

Zvláštní kapitolu představuje ložnice. Někteří lidé bývají překvapeni, že kočka nesouhlasí s uzavřenými dveřmi během noci. Přitom jde o dobu, kdy se v místnosti odehrává důležitá společenská událost. Ano, i když spíte. A to, že nejste vzhůru, neznamená, že byste neměli být k dispozici. Navíc není rozumné vylučovat kočku z prostoru, kde se nachází měkké textilie, tělesné teplo a psychologicky uklidňující přítomnost známého člověka.

Koupelna je kapitola sama pro sebe. Dosud mi nikdo uspokojivě nevysvětlil, proč člověk považuje pobyt v malé místnosti plné vody za soukromou záležitost. Z mého pohledu jde o prostředí s určitým bezpečnostním rizikem. Přítomnost dozoru tak považuji za přiměřenou službu. 

To vše samozřejmě neznamená, že dveře nesmí být nikdy zavřené. Kočka není nerozumná. Rozumíme topení. Rozumíme průvanu. Rozumíme i některým lidským potřebám soukromí, byť s jistými výhradami.  Jen doporučuji používat dveře uvážlivě. Příliš mnoho překážek v krajině bývá zbytečně únavné. 

A někdy opravdu jen stačí dveře otevřít. 

I kdyby jen proto, aby jimi nikdo nemusel projít.

S úctou,
— Kočka