K otázce krmení

Jídlo patří mezi nejdůležitější témata civilizovaného soužití. Některé z nás o tom mňoukají diskrétně. Jiné velmi hlasitě. 

Vy lidé míváte v otázce krmení dvě zvláštní tendence.

První: "Kočka ví nejlépe, co potřebuje."

Druhá: "Budeme přísně následovat internetové diskuze, reklamy a tabulky, i kdyby kočka nad miskou kolabovala nudou."

Ano, chutná mi mnoho věcí. To však neznamená, že všechny jsou dobrý nápad... Mléko. Uzeniny. Sýry. Ochucené jogurty. Máslo, které člověk na chvíli nechal bez dozoru... Skutečnost, že něco nadšeně ochutnám, ještě neznamená, že můj trávicí systém následně sepíše děkovný dopis.

Na druhou stranu existuje i opačný extrém. Člověk přinese konzervu mimořádné kvality. Bio maso s rodokmenem. Skvělé složení. Výživově bezchybné. Kočka k ní přistoupí. Přivoní. A s výrazem hlubokého zklamání odejde hledat něco pochybnějšího... Lidé bývají touto situací emocionálně zasaženi: "Vždyť to stálo tři stovky!" Inu, rozumím. Jen upozorňuji, že chutnost bývá někdy zvláštní disciplína. Některé potraviny jsou navrženy tak, aby byly mimořádně lákavé. Podobně jako lidské mládě často vyhodnotí pizzu a brambůrky jako emocionálně přesvědčivější než zeleninu...

Dovolím si proto nabídnout rozumné doporučení: Nesledujte jen reklamy. Nesledujte jen internetové války o správném krmení. Sledujte také kočku. Její srst. Energii. Hmotnost. Chuť k jídlu. A ano... I hovínka. Nejsou romantická. Ale bývají překvapivě vypovídající.

Ještě drobnou poznámku na závěr: Možná nejlépe chutná to, co se podaří ukrást. Nikoli proto, že by to bylo objektivně lepší. Jen proto, že vítězství bývá mimořádně chutná ingredience.

S úctou,
— Kočka