O lidech

Člověk bývá zvláštní tvor. Často odchází. Potom se vrací. Nosí tašky. Platí účty. Někdy začne bez varování vysávat. A mívá podivuhodnou potřebu mluvit. Velmi.

Přesto bývá překvapivě důležitý.

Vy lidé si někdy nejste jistí, zda vás máme rády. 
Očekáváte velká gesta. Nadšení. Oddanost.

Dovolím si jemnou poznámku: Kočky bývají v těchto otázkách méně teatrální. Někdy stačí, že si lehnu poblíž. Že přijdu zkontrolovat, kde jste. Že spím klidněji, když jste doma. Že si po nepříjemném dni sednu právě vedle vás. Nebo že se náhodou pravidelně nacházím poblíž příjezdové cesty přesně ve chvíli, kdy přijíždíte z práce.

To však není důvod k přehnaným interpretacím.

Kočky mívají rády předvídatelnost. Známé pachy. Známá místa. Známé bytosti. A člověk — přes všechnu svou hlučnost, nepraktičnost, občasné zvláštní nápady a podivuhodnou potřebu něco řešit právě ve chvíli, kdy se odpočívá — bývá často součástí tohoto bezpečného vesmíru.

Někdy dokonce jeho středem.

Jen to zpravidla neříkáme příliš nahlas.

Člověk pro nás tedy není jen bytost, která otevírá konzervy. Je to náš zvláštní dvounohý ekosystém. Stabilní bod v krajině života.

A to má hodnotu. 

S úctou,
— Kočka