O záchodcích a jiných civilizačních otázkách

Vy lidé býváte někdy překvapeni, kolik emocí lze vložit do otázky toalety. Ano, poměrně dost. Kočka bývá v těchto otázkách civilizovaná bytost. Má ráda čistotu. Soukromí. A jistou úroveň komfortu. 

Člověk však někdy nabude dojmu, že jeden záchod pro více koček představuje uspokojivé řešení. "Vždyť to nějak zvládnou." Nuže... dovolím si upozornit, že sdílená toaleta s komplikovaným spolubydlícím nebývá univerzálně oblíbená ani mezi lidmi.

A zatímco některé kočky preferují uzavřený prostor, jiné oceňují možnost průběžného monitoringu okolí. Ovšem obecně bychom všechny rády vykonaly potřebu bez pocitu, že nás někdo během procesu psychologicky hodnotí.

V té souvislosti je vhodné připomenout, že toaleta umístěná vedle hlučné pračky nebo uprostřed velmi frekventované chodby pro nás nemusí představovat vrchol architektonického plánování. 

A kočka, která náhle přestane používat záchod? Ta se mimochodem jen zřídka probudí s myšlenkou: "Dnes způsobím člověku emocionální újmu." Častěji řeší něco podstatnějšího: Bolest. Stres. Konflikt. Nevhodné stelivo. Pocit nejistoty. Nebo prostě skutečnost, že toaleta přestala být místem, kde se cítí bezpečně. Ano. I v těchto otázkách je pocit bezpečí důležitý. Pokud se situace náhle změní, bývá někdy rozumné obrátit pozornost i směrem k veterináři, nikoli jen k morálním soudům.

Někteří lidé se také mylně domnívají, že čím menší toaleta, tím praktičtější řešení. Dovolím si jemnou poznámku: vykonávání potřeby s polovinou těla mimo zařízení nebývá vrchol důstojnosti. Vy lidé byste si také pravděpodobně nevybrali toaletu, na níž sedíte způsobem připomínajícím akrobacii. To se pak člověk hluboce pohoršuje nad skutečností, že se část výsledku ocitla mimo určený prostor. Ovšem pokud zadní partie přesahují... gravitace je neúprosná.

Stelivo je kapitola sama pro sebe a naše preference se zde různí. Ovšem kdyby byla volba čistě na nás, jistě by to vyhrál sousedčin zkypřený záhonek... Člověk snad dokonce věří, že pokud stelivo voní po levanduli, oceňuje to i kočka. Dovolím si připomenout, že sedím doslova uvnitř! Chtěla bych vás vidět, jak se soustředíte na důležité životní úkony, když dřepíte po kolena v levandulovém poli.

A přestože většina z nás zatím nedisponuje splachovací toaletou, považujeme za nutné po sobě uklidit... Některé kočky proto přistupují k hrabání s mimořádným nasazením a věnují této činnosti obdivuhodné množství času i energie. Výsledkem bývá jistá redistribuce steliva do okolního prostoru. Někdy i do poměrně vzdáleného okolního prostoru. 

A závěrem bych podotkla to nejdůležitější: Čistý záchod bývá oceňován překvapivě více než kreativní optimismy typu: "To vydrží ještě do víkendu." Věřte mi, že každodenní úklid toalety bychom velmi ocenily. Díky!

Kočka bývá poměrně tolerantní tvor. Jen někdy preferuje, aby základní hygienické požadavky nebyly řešeny příliš lehkovážně.

S úctou,
— Kočka