Někdy stačí jen být

Nemusíte nic napravovat.
Nemusíte nic dokazovat.
Nemusíte být lepší verzí sebe sama.

Kočka, která leží vedle vás,
nečeká výkon.

Nečeká, že budete zajímaví.

Stačí, že jste.

Ticho mezi dvěma bytostmi nemusí být prázdné.
Může být plné klidu.

Kočka se protáhne.
Usne.
Možná se přesune blíž.
Možná zůstane o kousek dál.

Nic víc se neděje.

A právě v tom je všechno.

Spočinutí není rezignace.

Je to důvěra, že svět chvíli unese sám sebe.

Možná se toho bojíme víc, než je nutné.

Protože když přestaneme vše řešit,
zůstane jen to, co opravdu je.

A to někdy úplně stačí.

Od koček nenaučíme, jak být víc.
Ale můžeme se od nich naučit, jak ubrat.

Ubrat tlak.
Ubrat hluk.
Ubrat potřebu být důležití.

A zůstane jen slunce na podlaze,
teplý kožich,
klidný dech.

A přítomnost.

A to — mezi námi —
je někdy úplně nejvíc.