Jaká je kočka? Každá jiná.

Člověk mívá zvláštní sklon používat slovo kočka, jako by šlo o jednotnou kategorii.

Například:

"Kočky přece milují mazlení."

"Kočky nemají rády společnost."

"Kočky jsou nezávislé."

"Kočky jsou líné."

Dovolím si jemnou poznámku:

Kočka není povaha.

Kočka je široké správní území.

Některé z nás vás budou vítat u dveří, doprovázet na toaletu, tisknout se ke krku a sledovat každý váš krok s intenzitou oddaného asistenta.

Jiné vás budou hluboce milovat způsobem, který spočívá převážně v tom, že sedí o dva metry dál a občas otevřou jedno oko, aby zkontrolovaly, zda jste stále naživu.

Rozdíl je jemný, ale významný.

Existují kočky společenské.

Kočky diplomatické.

Kočky teatrální.

Kočky citlivé.

Kočky, které konflikt vyřeší důstojným odchodem.

A kočky, které vás hrdelním zvukem upozorní, že jste právě překročili doporučenou vzdálenost.

To vše bývá v rámci druhu zcela běžné.

Lidé bývají někdy překvapeni, že jedna kočka miluje drbání břicha, zatímco druhá považuje stejný návrh za důvod k přehodnocení vztahu.

Některé kočky chtějí sedět na klíně.

Jiné považují klín za podezřelou sociální instituci.

Některé si přijdou říct o kontakt velmi hlasitě.

Jiné čekají, že si všimnete diskrétního sednutí poblíž a nebudete situaci zbytečně dramatizovat.

A některé vás budou dvě hodiny intenzivně milovat, tisknout se ke krku a pečovat o váš obličej — aby vám následně s jistou rozhodností vysvětlily, že posunutí o tři centimetry nebylo součástí dohody.

Lidé pak někdy pronášejí věty jako:

"Ta moje je nějaká divná."

Dovolím si nesouhlasit.

Možná je prostě jen sama sebou.

Dialog z parapetu

Krátká porada o otázce osobnosti

Godzila:
Domnívám se, že důstojný odstup bývá podceňován.

Joy:
Domnívám se, že emocionální blízkost je zásadní.

Godzila:
Ty zároveň vrčíš, když kolem někdo projde.

Joy:
To není rozpor. To jsou hranice.

Zrzek:
Mně osobně přijde většina věcí v pořádku.

Bagetka:
Za předpokladu peřin.

Blůďa:
A snídaně.

Zuzanka:
Mohli bychom mluvit trochu tišeji?

(krátké ticho)

Godzila:
To bylo překvapivě rozumné.

Možná právě v tom spočívá malá komplikace společného života s kočkami.

Člověk si pořídí více koček v domnění:

"Budou si dělat společnost."

A místo toho získá několik mikrostátů s různou úrovní diplomatických schopností, osobních hranic a emoční regulace.

Úspěch přitom nemusí vypadat jako společné klubíčko a ocásky do srdíčka.

Někdy vypadá třeba takto:

Nikdo dnes nikoho nevyhnal z pohovky.
Nikdo nebyl symbolicky uražen.
Všichni předstírají, že ostatní neexistují.

V kočičí civilizaci jde o velmi slušný stupeň harmonie.

S úctou,
Kočka