Já vám to říkala!

Člověk někdy bývá překvapen. Přistoupí. Začne hladit. Pokračuje v hlazení. Ještě chvíli pokračuje. A následně se hluboce dotčeně zeptá: "Proč jsi mě kousla?!"

Dovolím si jemnou poznámku: Já vám to říkala.

Vy lidé máte zvláštní představu, že komunikace probíhá převážně slovy. Kočka bývá v tomto ohledu názornější. 
Používáme:
– pohled
– polohu těla
– ocas
– uši
– vzdálenost
– strategické odcházení
A teprve ve výjimečných případech zuby. Ty bývají zpravidla závěrečným komentářem. Nikoli úvodem rozhovoru.

Například:
Kočka leží.
Člověk přijde.
Začne hladit.
Kočka se lehce napne.
Člověk pokračuje.
Ocas začne nervózně pracovat.
Člověk pokračuje.
Uši se mírně otočí.
Člověk pokračuje.
Kočka se podívá způsobem, který by v lidské řeči přibližně znamenal: "Opravdu bych ocenila přehodnocení této situace."
Člověk pokračuje.
A pak přichází okamžik překvapení...

Přitom šlo o komunikaci poměrně rozsáhlou. A jednoznačnou. Jen ne ve vašem oblíbeném formátu.

Kočky mívají různé komunikační styly. Některé se stáhnou. Některé naznačují diskrétně. A některé naprosto nediskrétně vydávají hrdelní zvuky připomínající blížící se zemětřesení ještě předtím, než se situace stane skutečně nepříjemnou. 

Lidé někdy říkají, že kočky jsou nevyzpytatelné.

Dovolím si nesouhlasit.

Někdy jsme jen méně hlučné než vaše očekávání.

S úctou,
— Kočka 

Dialog z parapetu

Krátká rozprava o otázce zřejmých signálů

Godzila: Osobně dávám přednost včasné komunikaci.

Zrzek: Myslíš vrčení?

Godzila: Myslím jasné vymezení prostoru.

Joy: To považuju za poněkud teatrální.

Godzila: Já zas považuju za únavné být ignorován.

Joy: Jistě. Je s podivem, když člověk ignoruje čtyři varování a následně je šokován důsledky. 

Zrzek: Já prostě odejdu.

Bagetka: Já mizím už při podezření.

Blůďa: Já mňouknu.

Joy: Ale ty mňoukáš i kvůli svačině.

Blůďa: To nesnižuje kvalitu sdělení.