Mezi námi

Kočky vás vlastně tak úplně nepotřebují 

 Je dobré si to přiznat na rovinu...

Kočky vás nepotřebují tak, jak si někdy přejete.
Nebudou vám oddaně hledět do očí jako pes.
Nebudou vám tleskat za to, že jste je zachránili.
A už vůbec si o vás nebudou myslet, že jste hrdina.

Kočka nepotřebuje zachránce.
Potřebuje prostor.
Stabilitu.
Misku, která se pravidelně plní.
A člověka, který rozumí hranicím.

Svým i jejím.

Kočka vám velmi jasně ukáže, co je jí příjemné.
A co už ne.

Ne proto, že by vás chtěla vychovávat.

Ale proto, že si chrání svůj svět.

A mezi námi — to je v pořádku.

Kočky nejsou naši poddaní.
A my nemusíme být jejich.

Soužití není o podřízenosti.
Je o dohodě.

O tom, že se nemusíme přetvařovat.
Že můžeme být sami sebou.
Že vzájemný respekt je pevná půda pod nohama.

Když se dva světy potkají bez tlaku,
vznikne něco vzácného.

Ne dramatická láska.
Ne závislost.
Ale klid.

A možná i trochu lehkosti.

Ale můžeme se od nich něco naučit.

Třeba to, že:

• blízkost se nedá vynutit

• respekt je víc než nadšení

• a že někdy je největší projev lásky to, že necháme druhého být

Zní to zvláštně.

Celý život jsme vedení k tomu,
že být potřebný znamená být důležitý.

Že když nás někdo potřebuje,
má to hodnotu.

A pak přijde kočka.

Bytost, která vás s klidem obejde,
když nemá náladu.
Která si lehne jinam,
když zrovna zabíráte její místo.
Která si poradí s tichem,
bez toho, aby ho musela vyplňovat.

Nepotřebuje vás k tomu, aby byla celá.
Není tu proto, aby naplnila vaše představy.
Je tu sama za sebe. 

Nemusíte být pilíř.
Nemusíte být střed.
Nemusíte být něčí smysl světa.

Stačí být přítomní.